Dovča na Vysočině
10. 8. 2008
Vysočina - Podlesí
(srpen 2008)
(srpen 2008)
Skvěle strávený týden, prýma počasí, co víc si přát...? :o)).
Ehmmm, takže.... pro letošní dovolenou jsme si vybrali opět vesničku Podlesí na Vysočině, jednak je to poměrně blízko od domova (Rik dlouhé cestování autem moc nemusí) a jednak to tam máme rádi.
Hned nad "naší" chatou se rozprostírají louky (fain změna od "nudných" polí u nás), každý den se zde pásl koník, poník a koza :o), hlídala je chodská ovčanda, pro paničku nezapomenutelný zážitek. Korinka (choďanda) nezamhouřila oko, aby jí něco neuniklo, hlídala si stádečko opravdu pečlivě a až když měla "osobní" volno, šla si pohrát s Mailou a Rikem. Mailince se ale hlavně líbila koza - hráli spolu na honěnou, role pronásledovatele si střídali, koza skákala na zadní, Maila předváděla různé manívry - škoda, že to panička nezdokumentovala. Bohužel Mailouškovi kozu domů koupit nemůžeme :-).
Díky teplému počasí jsme strávili tři dny u vody. Rika by asi bavila vodní záchranářina - naučil se paničku vytáhnout z vody - panička, tedy já, ležela na lehátku, Rikouš ochotně připlaval, počkal, až se chytnu za postroj a hurá na břeh. S Mailoušem předváděli "talířové boje", což obdivoval nejeden kolemjdoucí. Stala se nám i jedna "příjemná nepříjemnost", jeden den se k nám u rybníka připojila nádherná fenka labradora, byla i tetovaná, očividně ji nikdo nehledal, vyplavala se s Rikem a s Mailou, chvilku si pohráli a pak zmizela. Mysleli jsme, že utekla někomu z kempu, ale druhý den u vody byla zase, vybírala lidem svačiny z batohů a pak uviděla nás a byla asi rozhodnuta, že s námi odjede. Strávila s námi téměř celý den, šla s námi i do hospody, kde byla odhalena. Labradorka - Tusy - patřila lidem z jezdeckého klubu, který byl ve vedlejší vesnici. Jedna ochotná paní ji tam odvezla, mě mrzí, že ji nikdo očividně nehledal, když ji nechali dva dny "napospas". Tusy měla teprve rok, štve mě, že jsou lidi tak nezodpovědní a dovolí, tak mladému, psovi konat takové výlety. Ach jo.
A když počasí nebylo na koupání, tedy pro nás, vyráželi jsme na túry. Udělali jsme si výlet do Toulovcových maštalí (snad se to tak píše) - což jsou skalní utvary v "borůvkovém" lese. Maila byla v minulém životě asi horolezec, jelikož nevynechala příležitost vyšplhat na nějakou skálu, páníci cestou pojídali borůvky a nasbírali i několik kelímků na koláč. I pejskům borůvky chutnali, Rik si vyrval celý keřík a oba na nás vyplazovali fialové jazyky. Velkým spestřením pro pejsky byly dětské tábory, Rik se nenápadně chodil podrbat od dětí a Maila se snažila vyloudit nějakou ňamku. Jednomu pánovi přímo z ruky sebrala rohlík se salámem :-), ale on to tak provokativně držel :o).
No a všechny cesty vedou do hospody :o), po každém výletě se páníci "odměnili" nějakou lahůdkou a pesánci vytuhli na podlaze. Což mně připomělo jednoho pána, který obdivoval Mailu, zeptal se co je to za rasu a pak nám prozradil: "My máme úplně stejnou. Ale Eliška je směska". Řekl to tak upřímě, musela jsem se pousmát, Mailu si několikrát vyfotil, aby se doma pochlubil. Mě jeho slova nějak nerozhodila, Mailinka je často považována za hezkého "vořecha", výjimečně za labradora a jednou byla fundlák :o)).
Na loukách jsme trénovali s Mailou aportování a hledání schovaných dummíků, já chci za domem taky louku..... ty mně budou chybět.
Dovča nám ták rychle utekla, ještě v pátek jsme navštívili kavárnu Hofr a v sobotu ráno odjezd směr domů.
Ehmmm, takže.... pro letošní dovolenou jsme si vybrali opět vesničku Podlesí na Vysočině, jednak je to poměrně blízko od domova (Rik dlouhé cestování autem moc nemusí) a jednak to tam máme rádi.
Hned nad "naší" chatou se rozprostírají louky (fain změna od "nudných" polí u nás), každý den se zde pásl koník, poník a koza :o), hlídala je chodská ovčanda, pro paničku nezapomenutelný zážitek. Korinka (choďanda) nezamhouřila oko, aby jí něco neuniklo, hlídala si stádečko opravdu pečlivě a až když měla "osobní" volno, šla si pohrát s Mailou a Rikem. Mailince se ale hlavně líbila koza - hráli spolu na honěnou, role pronásledovatele si střídali, koza skákala na zadní, Maila předváděla různé manívry - škoda, že to panička nezdokumentovala. Bohužel Mailouškovi kozu domů koupit nemůžeme :-).
Díky teplému počasí jsme strávili tři dny u vody. Rika by asi bavila vodní záchranářina - naučil se paničku vytáhnout z vody - panička, tedy já, ležela na lehátku, Rikouš ochotně připlaval, počkal, až se chytnu za postroj a hurá na břeh. S Mailoušem předváděli "talířové boje", což obdivoval nejeden kolemjdoucí. Stala se nám i jedna "příjemná nepříjemnost", jeden den se k nám u rybníka připojila nádherná fenka labradora, byla i tetovaná, očividně ji nikdo nehledal, vyplavala se s Rikem a s Mailou, chvilku si pohráli a pak zmizela. Mysleli jsme, že utekla někomu z kempu, ale druhý den u vody byla zase, vybírala lidem svačiny z batohů a pak uviděla nás a byla asi rozhodnuta, že s námi odjede. Strávila s námi téměř celý den, šla s námi i do hospody, kde byla odhalena. Labradorka - Tusy - patřila lidem z jezdeckého klubu, který byl ve vedlejší vesnici. Jedna ochotná paní ji tam odvezla, mě mrzí, že ji nikdo očividně nehledal, když ji nechali dva dny "napospas". Tusy měla teprve rok, štve mě, že jsou lidi tak nezodpovědní a dovolí, tak mladému, psovi konat takové výlety. Ach jo.
A když počasí nebylo na koupání, tedy pro nás, vyráželi jsme na túry. Udělali jsme si výlet do Toulovcových maštalí (snad se to tak píše) - což jsou skalní utvary v "borůvkovém" lese. Maila byla v minulém životě asi horolezec, jelikož nevynechala příležitost vyšplhat na nějakou skálu, páníci cestou pojídali borůvky a nasbírali i několik kelímků na koláč. I pejskům borůvky chutnali, Rik si vyrval celý keřík a oba na nás vyplazovali fialové jazyky. Velkým spestřením pro pejsky byly dětské tábory, Rik se nenápadně chodil podrbat od dětí a Maila se snažila vyloudit nějakou ňamku. Jednomu pánovi přímo z ruky sebrala rohlík se salámem :-), ale on to tak provokativně držel :o). No a všechny cesty vedou do hospody :o), po každém výletě se páníci "odměnili" nějakou lahůdkou a pesánci vytuhli na podlaze. Což mně připomělo jednoho pána, který obdivoval Mailu, zeptal se co je to za rasu a pak nám prozradil: "My máme úplně stejnou. Ale Eliška je směska". Řekl to tak upřímě, musela jsem se pousmát, Mailu si několikrát vyfotil, aby se doma pochlubil. Mě jeho slova nějak nerozhodila, Mailinka je často považována za hezkého "vořecha", výjimečně za labradora a jednou byla fundlák :o)).
Na loukách jsme trénovali s Mailou aportování a hledání schovaných dummíků, já chci za domem taky louku..... ty mně budou chybět.
Dovča nám ták rychle utekla, ještě v pátek jsme navštívili kavárnu Hofr a v sobotu ráno odjezd směr domů.
