Výstava psů v Brně - my pouze v roli diváků...
18. 10. 2008
Říjnová výstava psů v Brně
(18. října 2008)
Výstavu jsem tentokrát pojala v duchu diváckém a socializačním. Mailíka jsem na výstavu nepřihlásila, jely jsme pouze "na zkušenou", pokochat se krásnými psy (hlavně flatíky :o)) a po delší době Mailíka opět seznámit s ruchem velkoměsta.
Ráno se paničce (která zalehla k hlubokému spánku téměř za světla) opravdu nechtělo stávat. Takže cestou na nádraží jsme nasadily velmi svižné tempo, u rybníká se Maila rychle vyvenčila a "zlá" panička jí zakázala vlézt do vody.
Vlak jsme stihly "tak tak", ve vlaku bylo docela narváno, ale Mailíslečna se rozhodla zabrat co největší flek, musela si udělat polštář z nohy jedné paní, která ji vysloveně překážela (ale paní byla moc hodná a říkala, že jí to nevadí :)).
Na výstaviště jsme dojely šalinou, Maila mě velmi mile překvapila, spořádaně nastoupila a v šalině "vychovaně" zalehla, říkala, že by se jí ve městě líbilo, no jo, "lady" se v ní nezapře.
Na výstavišti panička obdivovala všechny flatíky, potkaly jsme se i s Brainem (kamarád z tábora) a hlavně, setkaly jsme se s Mailí první "skoro mámou" alias Hátovou. Jsme moc rádi, že si na nás našla čas.
Panička si konečně zakoupila efilační nůžky (první pokus stříhání Mailíka dopadl trochu "zubatě") a Maila si vybrala "balónka", který doma společně s Rikem řádně zničili. Taky se Maila popusinkovala s flatími kamarády a vyřádila se se štěnětem maďarského ohaře, cestu domů vlakem prospala téměř zimním spánkem, z vlaku jsem Mailíka musela doslova vynést.
Doma nastalo bouřlivé vítání s Rikem, "polomrtvá" Maila opět "ožila" (nevím, kde tu energii pořád bere..., tiše závidím...).
Díky krásnému počasí pejsci paničku přemluvili ještě na pořádnou procházku. Jako vždy, večer nepadli únavou pesani, ale panička.
Ráno se paničce (která zalehla k hlubokému spánku téměř za světla) opravdu nechtělo stávat. Takže cestou na nádraží jsme nasadily velmi svižné tempo, u rybníká se Maila rychle vyvenčila a "zlá" panička jí zakázala vlézt do vody.
Vlak jsme stihly "tak tak", ve vlaku bylo docela narváno, ale Mailíslečna se rozhodla zabrat co největší flek, musela si udělat polštář z nohy jedné paní, která ji vysloveně překážela (ale paní byla moc hodná a říkala, že jí to nevadí :)).
Na výstaviště jsme dojely šalinou, Maila mě velmi mile překvapila, spořádaně nastoupila a v šalině "vychovaně" zalehla, říkala, že by se jí ve městě líbilo, no jo, "lady" se v ní nezapře.
Na výstavišti panička obdivovala všechny flatíky, potkaly jsme se i s Brainem (kamarád z tábora) a hlavně, setkaly jsme se s Mailí první "skoro mámou" alias Hátovou. Jsme moc rádi, že si na nás našla čas.
Panička si konečně zakoupila efilační nůžky (první pokus stříhání Mailíka dopadl trochu "zubatě") a Maila si vybrala "balónka", který doma společně s Rikem řádně zničili. Taky se Maila popusinkovala s flatími kamarády a vyřádila se se štěnětem maďarského ohaře, cestu domů vlakem prospala téměř zimním spánkem, z vlaku jsem Mailíka musela doslova vynést.
Doma nastalo bouřlivé vítání s Rikem, "polomrtvá" Maila opět "ožila" (nevím, kde tu energii pořád bere..., tiše závidím...).
Díky krásnému počasí pejsci paničku přemluvili ještě na pořádnou procházku. Jako vždy, večer nepadli únavou pesani, ale panička.
Maila by se chtěla koupat, vodu miluje za každého počasí.
Neodolatelná Maila měla spoustu nápadníků...
Mailík si vybral hračku, hned jsme ji otestovaly.
Doma jsme si šli potrénovat aporty.
Takhle vypadá "unavený" Mailík.
Rik je taky neodolatelný.
Neodolatelná Maila měla spoustu nápadníků...
Mailík si vybral hračku, hned jsme ji otestovaly.
Doma jsme si šli potrénovat aporty.
Takhle vypadá "unavený" Mailík.
Rik je taky neodolatelný.