Poslušnost aneb "Kdo s koho"....
Asi rok jsem s Rikem "bojovala" sama, ale téměř žádné úspěchy mě donutily vyhledat odbornou pomoc. Začali jsme tedy navštěvovat kynologické cvičiště přímo u nás v Rájci a opravdu nám cvičák velmi pomohl (a pomáhá).
Jelikož labradoří "ochota vyhovět" páníčkovi se nám vyhnula velkým obloukem, je dost těžký přimět Rika spolupracovat. Naštěstí někdo vymyslel párky a díky nim jsem si s Rikem vybudovala lepší vztah a můžu říct, že děláme velké pokroky.
Za nejdůležitější cvik považuji přivolání a právě to nám dalo velmi zabrat, i dnes Rik občas trpí "hluchotou". Další důležitý cvik pro běžný život je chůze u nohy a odložení. Tyhle cviky by nám mohly stačit, ale aby Rikýnek moc nezlenivěl, přidali jsme k nim spoustu dalších a já dbám na korektnější provedení (např. Rik se nesmí vyvalit při odložení,...).
Snažím se i o sledovačku, tzn. že pes pozoruje páníka při chůzi u nohy a vůbec, při různých povelech.
Pokoušíme se trénovat i aportík, ale jelikož to Rika moc nebralo, učili jsme aport tak trošku "nuceně". Teď Rika aportování docela i baví, ale abych ho neznechutila, aportuje opravdu jen vzácně.
A naše ambice? Chci mít ovladatelného psa, zkoušková kariéra nás opravdu nečeká. Někdy se dá Rik sice hezky namotivovat k nějakým výkonům, ale nějaké "trdlování" ho fakt nebere a já ho nutit do ničeho nechci.