Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek




21.12.
Co se u nás děje...
Ne že by se nic nedělo, spíš se neděje nic neobvyklého, ale přeci jen bych mohla něco málo napsat :).
Po loňských zkušenostech, kdy mamka navěsila perníčky na větve a do týdne zůstala pouze váza s holýma větvema, se letos rozhodla, že nad pesanama "vyzraje". Letos mamina navěsila na větve slaměný ozdoby a dnes jsme se nestačili divit, když nás pesani vítali s něčím, co vzdáleně připomínalo ty ozdoby. A tak stejně jako minulý rok mamka pronesla, že se na nějakou výzdobu může vykašlat a že příští rok se žádné zdobení konat nebude... :-).
Pomalu u nás vrcholí vánoční šílenství, pesani většinou někde "zavazejí", Maila "pomáhá" při pečení cukroví a využívá každou příležitost, aby šla s mamkou do sklepa, protože jsou tam cukrové zásoby a Mailík vždy něco vyloudí. V loudění se Mailík vůbec velmi zdokonaluje (o tom bych mohla napsat celou knihu :-D), snaží se nás všemožně přesvědčit, že granulky jsou pod její úroveň a že chce jíst jen to, co jíme my... Někdy mám pocit, že Maila je stejně člověk v psím těle, škoda že neumí mluvit :-).
No a vzhledem k tomu že teď budu mít celé svátky volno, budem se snažit trošku cvičit a "sportovat", protože v lednu mně začíná zkouškový a to bude úplně nejvíc mazec, takže si teď budem s pesanama volno opravdu užívat.

Obrazek



28.11.
K neuvěření... aneb opět jsem se stala svědkem lidské krutosti...
Dnes hodně brzy po ránu, když  jsem se vracela domů, jsem uviděla dva toulající (nebo vyhozené ?) psy. Nejdřív jsem se lekla, že je to Maila, páč na dálku jí byl černý pes podobný. Tak jsem zavolala a nestačila se divit. Nejdřív na mě pes začal štěkat a vrčet (spíš ze strachu), pak jsem si dřepla a roztáhla ruce, pesan se tryskem rozběhl ke mně a začal mě oblizovat, za chvilku ke mně přišel i druhý pes - vyhublý na kost. A tak jsem nešla domů sama, ale v doprovodu dvou totálně vyhladovělých psů. Cesta domů byla poměrně zajímavá, oba pesani, tedy obě holky, se mě drželi, jelikož jsem měla v kapse ještě pár piškotků (to už je taková moje deformace nosit po kapsách různý psí věci :o)). Černá fenečka měla sebevědomí na nule, potkali jsme nějakého opilce, který si nás nevšímal, ale ona si hned lehla na silnici s ocasem přilepeným na břiše, pak na chlapa pouštěla hrůzu, ale bála se kolem něj projít. A bála se vůbec všech prudkých pohybů. Po příchodu domů mně obě holky vběhly do bytu, což bylo docela zajímavé, jelikož Maila si otevřela dveře a šla mě přivítat... černá fenečka na Mailu začala vyjíždět... no "komedie". Pesany jsme nakrmili, ale museli je nechat v noci v našem neobydleném kotci, aby se s našima nesežrali.
Vynechám pasáž o brzkém vstávání a obvolávání různých institucí... teď jsou holky (zřejmě kříženka labradora a kříženka vlčáka) na městském úřadě (kdyby se někdo o ně přihlásil...), nejspíš skončí v útulku a až se trošku dostanou do kondice, měly by být k adopci. Není mně jedno co s nimi bude, pořád to nemůžu rozdýchat, jak někdo může takhle ubližovat zvířeti..?

Pro představu přikládám rychlo fotky...

Obrazek

 

Obrazek

 

 



10.11.
Jsem se rozhodla pesanům zřídit nějaké to video, tady se můžete podívat na takový první pokus :o).

Maila má teď "své dny", je z toho chudák celá nešťastná. Už abychom to měli za sebou... neb nápadníky různých podivných existencí se to zde začíná hemžit.



6.10.
Tady je výsledková tabulka :o).


 
3.10.
Jsem se konečně hecla a přihlásili jsme se s Rikem na ZOPky a ač tomu moc ještě nevěřím, zvládli jsme je na 94 bodů ze 100.
Málem nám zkoušky překazila moje chřipka (kterou jsem ještě víc posílila), ale i přes mamčina slova "Ať Tě ani nenapadne tam jít..." jsme nakonec šli.
Výsledkovou tabulku přidám co nejdřív, celkově Rik cvičil docela slušně (vzhledem k naší delší pauze...), dokonce ukázal i sledovačku, ale díky mojí "orientaci" :-D v prostoru a velmi "rychlým" obratům a pár dalším chybičkám jsme 6 bodíků ztratili.
Každopádně jsem s naším výkonem spokojená, Rikýs si tímto odbyl svou "kariéru", páč vyšší ambice fakt nemáme. No a kdo ví, třeba tak za rok, za dva se Maila sklidní a taky si nějakou poslušnostní zkoušku zkusí... ikdyž, zatím se budem pokoušet připravovat na podzimky ;-) na příští rok.



28.9.
Tož se po menší odmlce opět hlásíme :o). Začala mně škola a navíc mě chytla nějaká "lenivá", takže nic moc nestíhám.
Maila je čím dál tím víc hyperaktivní a chytla jí nějaká "pubertální", takže je s ní docela těžká domluva, přesto se snažím být důsledná, ale... občas je z Mailíka jen černý flek v širých polích - ve snaze "ulovit" holuba či jinou havěť, povel "neskač" zazní několikrát za den, v pokoji (nejlíp přímo v posteli) se mně neustále válí nějakej kus dřeva,... a mohla bych pokračovat s výčtem mailých kousků, ale stejně to zvíře miluju :)). 
Rikouš je zas Mailím protikladem a je čím dál tím víc lenivější.
Prostě si užíváme a ač se mně fakt nechce, snažíme se i trošku cvičit...



11.8.
Rik se vrátil z týdenní dovelené, kterou si užíval s našima někde na horách a já s Mailíkem jsem se vrátila z výcvikového soustředění v Nedachlebicích.
Do akcí jsem přidala menší povídání o táboře  a na trochu poupravené Mailině stránce je nová sekce - zkoušky.

A konečně jsem doplnila jednu zásadní informaci k Mailíře do výstav...

Obrazek





15.7.
Upravila jsem Rikovu stránku, ještě to není úplně dokončený a furt se mně něco nelíbí, ale už mě to nebaví, takže časem to třeba i upravím ;-).



4.7.
Dorazila fotka od Brit stánku, Mailu focení fakt nebavilo, tak je to vidět i v jejím výrazu :o). Fotku najdete zde.



29.6.
V sobotu jsem se s Mailíkem vydala na koukací návštěvu brněnského Intercanisu, to jsem si nemohla nechat ujít :o)...
A jak to tedy probíhalo... Mailís od rána měla "blbou" a vydrželo jí to téměř celý den. Hned ráno při venčení mě slečna nadzvedla, když se šla seznámit s nějakým psem pochybné existence a odmítala se vrátit, na první zavolání se ani neotočila, na druhé se milostivě otočila, ale vesele pokračovala v "seznamce" a až na třetí, nutno podotknout trošku hysterické, zavolání Mailice želvím tempem došla ke mně s výrazem nejumučenějšího psa. Při cestě na nádraží jsme šly kolem rybníka, v Mailíkovi se probudily pradávné pudy původního poslání retrívřích předků a s vervou se chtěla vrhnout do vody "zachraňovat" rybářské sítě, při představě mokrého Mailíka a rybářova nevrlého výrazu jsem na Mailu zařvala a slečna si své plány naštěstí rozmyslela.
Cesta vlakem probíhala docela v klidu, dokonce mě Maila ušetřila modřin od košíku a nesnažila se ho sundat, jízdu šalinou jsme také zdárně obstály, jen jsme tam byly namačkaní jako sardinky a Maila se opřela o nějakého pána, ten byl ale moc hodný a ujistil mě, že mu to opravdu nevadí :o).
Výstavní halu jsme profrčely docela rychle, chvilku jsem se zasekla u goldenů, přišli mně jako takové spící princezny - jak je pánící postavili, tak zůstali a téměř se nepohnuli, docela rozdíl od fletíků :)). Pak jsme samozřejmě zakotvily u fletíků, Mailu to v hale ale očividně nebavilo, tak jsme se vydaly pokoukat stánky. Byla jsem zklamaná, protože jsem si chtěla nakoupit nové dummíky, ale žádnej pořádnej stánek tam nebyl. U jednoho stánku měli dummíků jen pár a takové pochybné kvality, pak jsme našly ještě stánek, kde tomu paní i rozuměla, ale na výběr jich měli pět a půl a s kožešinou žádnej :(, tak jsme si koupily na cvíčo aspoň jeden klasickej.
Prošly jsme všechny stánky, Mailu nejvíc zaujala výstava potkanů a nejrůznějších hlodavců :o)), nejdéle jsme se ale zdržely u závodů agility. K mé radosti běžel i golden :o).
Mailíka vejlet docela zmohnul, domů jsme jely ještě s jednou labradorkou, holky se opusinkovaly a chvilku vyváděly, ale Maila nakonec vytuhla a já ji dokonce musela budit, abychom mohly z vlaku vystoupit.
Pár fotek zde.

Obrazek

S novým dummíkem.



19.6.
Téměř po měsíci se opět hlásíme :o).
Konečně mám na pesany hromadu času, snažíme se dohnat vše, co pesani "pozapomněli" (a že je toho docela hodně... :o)). Největším "oříškem" je naučit Mailíka povel "lehni", začínám si myslet, že se dřív naučí kotrmelce. Mailu cvičení obvykle docela baví (až na občasné pubertální výlevy, které se začínají stupňovat :-)), ale lehnout potvora nechce. Aby Maila lehla, musím ruku s mlskou položit až na zem, vteřinku Maila vydrží ležet a hned sedí, v lepším případě se vyvalí (snažím se, aby se nevyvalovala, ale vypadá to, že do budoucna zůstanem jen u vyvalovacího lehu a budem rádi, když Maila chvilku poleží). Naučit Mailíka předpisové lehnutí je teď pro mě největší výzva :-), takže tak za dva, tři roky sem třeba napíšu, že jsme se úspěšně dopracovaly cíle.
Dále se pokouším s Mailíkem trénovat na OVVRka, snad je letos i úspěšně složíme. Naštěstí Maila nemá nějaké větší problémy se zvládnutím jednotlivých disciplín, musíme pilovat hlavně různé detaily, aby to bylo co nejlepší :o), páč Maila na to má.




20.5.

Pesánci teď měli dlouhé období "volna", ale od zítřka nastane opět "vojna", dnes jsem si úspěšně odmaturovala ;o).... 4 měsíce prázdnin, no to je bájo.



28.4.
Nový fotky :-).



10.4.
Konečně jaro, pesani si ho užívají blbnutím na vycházkách.
I já si jaro užívám, nestíhám kupovat balónky. Za poslední týden jsem byla moc "šikovná". Jeden balónek  jsem hodila na strom, čeká si tam pěkně na veverky, a druhý (velmi oblíbený) si leží někde na dně řeky. Ach jéj. Budu muset potrénovat házení.
Přidala jsem krátký článek do Mailího deníčku
  zde.

Obrazek




22.3.
Dnes je to rok, co jsme si dovezli Mailíka. Přikládám jednu vzpomínkovou  štěňátkovou fotku, to už snad ani není možný, že byla taková malinká....

Obrazek




15.3.
S partou podobně nadšených pejskařů jsme si domluvili na ifauně "velkou jarní procházku" a včera jsme ji konečně uskutečnili.
Přesně podle očekávání, na vlak jsme šli poklusem, ale to bych nebyla já, že :o), abych něco nepopletla. Ten "náš" vlak měl jet až za hodinu, ale naštěstí mně to došlo "brzo" a tak jsme po dlouhé době došly na nádraží opravdu včas.
Ve vlaku mě Maila domlátila košíkem, ve snaze si ho sundat. Já si myslím, že je mnohem nebezpečnější s tím košem, ale z výchovných důvodů jsem jí koš nechala až na konečnou - do Babic nad Svitavou.
V Babicích na nás už ostatní čekali a šlo se. Prvně se šlo přes most, který končil v půlce řeky :o), a tak pro velký úspěch jsme se vrátili a přelezli koleje. Velká část vychajdy vedla lesem, pesani byli hodní, parádně se vylítali. Maila by vyhrála v soutěži o "prasopsa", jelikož nevynechala žádnou kaluž, v každé se důkladně vyválela.
Cílem vychajdy byly Bílovice nad Svitavou, po zdolání asi 10 kilometrů jsme tam úspěšně došli. Někteří se šli občerstvit do hospůdky, ale já s Mailíkem jsme už museli na vlak. Někdo by si mohl myslet, že ve vlaku Maila usne, ale to se opravdu neuskutečnilo. Usnula jsem málem já ;-).
Cestu z nádraží jsem šla fakt už z posledních sil, ale Mailík nezklamal a tahal na vodítku až domů (občas se tažná síla hodí :)). Doma Maila chytla ještě amok a panička, já :-), totálně odpadla.
Ale byla to super akce, se těšíme na další.

Obrazek

  Flatí holky - Týna a Maila.



9.2.

Včera jsme s Mailou navštívili Duo Cacib v Brně.
Totálně promočení jsme asi po půl hodině bloudění po výstavišti konečně našli "flatí" pavilon G. Setkali jsme se s Mailí ségrou Safinkou a samozřejmě s "Hátovou".
Saf, ač lehce unuděná dvoudenním vystavováním, byla v kruhu moc šikovná. Ty naše Hátovinčata jsou ale stejně nejkrásnější!!!
Maila se chovala klasicky "po Mailovsku", při vstupu do pavilónu zahájila protest akci proti něčemu jako chůze u nohy a všeobecná ukázněnost. Trochu se bála velkých psů, ale byla unešená z buldočků (ale bohužel, my "psovodi" jsme zakotvili u molossů, což Maila brala jako podraz).
Foťák se s náma sice vezl, ale až na pár fotek z vlaku jsme nic nevyfotili :-).
Vzkaz pro Hátovi: "Méďa, zatím, žije...." :o)



24.1.
Dnes Mailinka slaví své 1. narozeniny!!!

Obrazek


4.1.
Všem našim příznivcům se omlouvám za neaktualizaci stránek, dnes jsem přidala alespoň dvě akce. Mám v plánu stránky celé "překopat", ale zatím opravdu nestíhám (vidím to až za hodně dlouho). V květnu mě čeká maturita a jelikož mám furt dooost času, zjišťuju, že nemám skoro žádný maturitní témata. Takže, hodně trpělivosti :o).

A co se pesanů týče, mají se fajn :o). Zdokonalují se v domacích loupežích potravin. Nenápadně nám začaly mizet čokoládové figurky ze stromku, hlavní pachatelka si staniolky shromažďovala na pelechu.
Maila konečně chodí spořádaně u nohy i na delší vzdálenosti (po městě k nezaplacení, ale nic se nemá přehánět :)). Už hezky předává aport a konečně pochopila povel "lehni", ale dělá ho opravdu nerada. Rik mně taky dělá radost s aportováním, neb začal nosit. Ještě před rokem bych řekla, že se to nikdy nenaučí.


Obrazek


archiv: 2008